Opat Vejmluva najal Santiniho nejprve patrně proto, aby vyzdobil a architektonicky zdokonalil strohý interiér raně barokně upraveného gotického kostela.

Úpravy vnitřního prostoru konventního kostela proběhly zřejmě ve dvou etapách a pamětní spis z roku 1722 je označuje již jako dokončené.

Hlavním a architektonicky mimořádným výkonem této úpravy bylo vložení mostových varhanních empor do příčné lodi před kněžištěm, které jsou jedinečným dílem jak z hlediska konstrukčního, tak uměleckého. Dále byly poměrně jednoduchou abstraktní dekorací vyzdobeny stěny a klenby a zřízen nový hlavní oltář. Ten byl do dnešní podoby realizován až v letech 1734 - 1735 s použitím staršího obrazu od Leopolda Michaela Willmanna a s plastikami od Řehoře Thenyho. Exteriéru kostela se Santiniho úpravy nedotkly.

Podrobnější informace najdete zde.