Zelenohorské poutě byly už od svého začátku velkou událostí, na kterou se scházeli věřící z daleka. Poutní procesí se tak skládalo z věřících pocházejících nejen z měst, ale i vesnic nacházejících se nejen ve žďárském panství. Účastníci byli často oblečeni v místních krojích a doprovázela je kapela, vlajkonoši, preláti, šlechta atd. Důležitou součástí byla také nosítka na podstavci pěticípé hvězdy, na kterých byla nošeno takřka 20 kg vážící stříbrná socha světce. Počet členů průvodu dosahoval až několika tisíc osob. Poutníci často na Zelené hoře zůstávali i delší dobu a nocovali přitom v ambitech, nebo na okolních svazích.

Tradice poutí byla narušena požárem kostela v roce 1784. Státní i církevní správa zpočátku konání dalších poutí zakázala, ale díky úsilí několika místních obyvatel se podařilo toto rozhodnutí zvrátit. I přesto zájem o ně postupně upadal až nakonec byla slavena pouze hlavní svatojánská pouť v květnu. V roce 2018 se díky spolupráci Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou II a spolku Putování za Santinim podařilo obnovit tradici lidových krojových procesí, které se v současné době koná ve svátek svatého Václava a je doprovázeno i vystoupením krojových souborů v poutním areálu.